Hra s lidskými city

15. 01. 2012 | † 27. 08. 2014 | kód autora: hHg
Začaly letní prázdniny a Helena, dívka, o níž příběh pojednává, nastoupila na brigádu. Letos ji přijali jako pomocnou sílu na letní bazén a ona se těšila na nové lidi, které pozná. Ze začátku jí komunikace s nimi dělala problémy, nevěděla, o čem si s nimi povídat, protože vždy byla spíše tišší povahy. Postupně se začala otrkávat a se svými spolubrigádníky si rozuměla čím dál více. Hlavně s ním. S Ondrou.

 
Ondra byl černovlasý sympatický kluk. Byl o pár let starší než ona. Přesto si spolu rozuměli. Helena to nikdy předtím nedělala, ale najednou se přistihla, že s Ondrou flirtuje. Flirty neměla ráda, člověk nikdy neví, co od nich čekat. "Ale jednou jedenkrát," řekla si, "se nic nestane. Letní flirt ještě nikomu neuškodil." Tak Helena zamýšlela. Dva měsíce a 31. srpna vše skončí. Brigáda, léto a Ondru...toho už nikdy neuvidí. Krásné ideje.

 
Jenže, citům člověk neporučí, a to se může bránit, jak chce. Helena zjistila, že směna, na které nepracuje Ondra, není tak zábavná. Nikdo jiný s ní nepromluvil tak, jako on. Jelikož pracovala na bazéně, práce byla závislá na počasí. Asi v srpnu zjistila, že jakmile je směna zrušena, je smutná. Proč? Vždyť o peníze zase tak nejde. Mít na výplatě o pár stovek míň nebo víc? Na tom už tak nesejde. Zničehonic jí začalo být líto, že léto a vše spojené s ním končí. Nechápala proč.

 
Příběh vyvrcholil v poslední třetině srpna. Helena i Ondra měli společnou směnu. Byl horký letní pracovní den, přesto návštěvníků na bazéně nebylo mnoho. Měli chvilku volna. Tušila, že není Ondrovi lhostejná. Už předtím ji vysmekl pár lichotek, avšak ona je nebrala vážně. Ale možná kvůli nim si ho začala více všímat. Kdyby býval zticha, byl by pro ni obyčejným spolubrigádníkem, tak jako ostatní. Toho dne seděli vedle sebe na schodech. On ji objal kolem ramen. Objetí jí bylo příjemné. Začali si povídat. Najednou jí začal říkat, které ženy se mu líbí, a že blondýnky u něj většinou mají sedmdesát procent úspěchu. Ona, blondýnka, netušila kde, ale sebrala odvahu a přímo se ho zeptala: "A kolik procent mám u Tebe já?" Podívala se mu do očí a dostala odpověď: "Dost." Ač z něj páčila přesnější číslo, nedostala ho. Odpověď dost jí musela stačit. A ona v tu chvíli pochopila, že ač chtěla pouhý flirt, zapojily se city. Ondra pro ni není pouhý spolubrigádník. Cítí k němu více než k ostatním. Po dlouhé době byla doopravdy zamilovaná

....pismenkuje.cz/FCKeditor2/editor/images/smiley/msn/heart.gif">. Zdálo se, že city jsou oboustranné.

 
Léto skončilo. Pršelo a oni se už na brigádě nepotkali. Poslala mu své telefonní číslo. Slíbil, že se ozve a že spolu zajdou na drink. Helena tomu věřila a z hloubi duše si to přála.

 

 

 

Zlomené srdce
 

 

 

 

 

Dny běžely neúprosně dál. A Ondra se neozýval. Helenu to trápilo. Kladla si otázku, co udělala špatně. Dala málo najevo své city? Odradila ho něčím? Kde je ten důvod, že se neozval? Cítila se přesně jako hrdinka z knihy Jedenáct minut od Paula Coelha:
Chtěla bych uvěřit, že jsem se zamilovala. Do člověka, jehož neznám a s nímž jsem ve svých snech nepočítala. Všechny ty dlouhé měsíce sebeovládání, odmítání lásky mají zcela opačný účinek: nechala jsem se unést prvním člověkem, který se o mě zajímal jinak než ostatní. Je dobře, že jsem si neřekla o jeho telefonní číslo a nevím, kde bydlí, takže ho mohu ztratit, aniž bych si vyčítala, že jsem nevyužila příležitosti. Ale i když ho ztratím, získala jsem jeden šťastný den života. Vzhledem k tomu, jaký je svět, se jeden šťastný den rovná téměř zázraku.

 
Jenže ona ho ztratit nechtěla a přála si alespoň jednou v životě využít příležitosti.

 
Po dvou měsících beznaděje ho potkala na nádraží. Nastupovali do stejného vlaku. Uviděl ji. Vypadalo to, že je rád a že ho setkání potěšilo. Heleně se rozbušilo srdce. Kus cesty strávili spolu. Když vystupoval, opět slíbil, že se ozve. A na rty ji dal lehkou pusu...

 
Čas opět utíkal. Uplynul měsíc. Pak dva a poté uběhly měsíce tři. Vytoužená SMSka nepřicházela. Helena nechtěla uvěřit tomu, že vše byl jen pouhý flirt . Snažila se netrápit, ale moc jí to nešlo. Hra s jejími city byla u konce. Ač se snažila zapomenout a v koutcích mysli zatlačit veškeré vzpomínky na něj, nešlo jí to. Těžko se zapomíná na někoho, vedle koho jí bylo opravdu příjemně, a navíc, když nikoho dalšího, s kým by ji bylo fajn, nenacházela. Měla pocit, že i nadále zůstane věčnou naivkou. Nikdy nezjistí, proč se neozval, a vše skončilo, tak jak skončilo. Snad se jí jednoho dne povede zapomenout a její trápení s nešťastnou láskou bude ukončeno .

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.