Světlo na konci tunelu

17. 02. 2012 | † 27. 08. 2014 | kód autora: hHg

Ležela v nemocnici. Kolem ní spousta hadiček a přístrojů, které ji držely při životě. Líně otevřela oko. Pak druhé. Přestože tak dlouho spala, byla unavená. Za okny padal sníh. Ještě pořád padal. Jako tenkrát. Jako v tu osudnou noc, pomyslela si. Raději zavřela oči. Ne, nechtěla na to vzpomínat. Opravdu NE. Ale vzpomínky se vracely. Kroužily kolem ní. Stále a stále dokola. A ona se rozplakala...
 

 
Lenka vyrůstala jako jedináček. Když byla malá, rodiče byli často v práci. A když byli doma, tak se pořád hádali . Pavla, Lenčina máma, byla krásná štíhlá vysoká blondýnka.
"Kdybych tenkrát neotěhotněla," vyčítala svému muži, "mohla jsem dnes být modelkou! Cestovat po světě, vydělávat spoustu peněz! Ne, místo toho pracuji od rána do večera, dělám práci, která mě nebaví a to všechno PROČ? Protože s malým děckem jsem mohla být ráda, že mě vůbec někde zaměstnali. Musela jsem se Lence obětovat a vychovat ji. Kariéra modelky musela stranou!"
To bylo častým důvodem, proč se Lenčini rodiče hádali. Lenka tedy pochopila, že byla nechtěným dítětem. Mnohokrát ji z toho bylo do pláče. Kamarádek neměla mnoho. Byla tichá a jediným člověkem, který o ni měl opravdový zájem, a se kterým si mohla povídat, byla babička . Babička, jejíž vlasy zářily jako slunce a voněly jako heřmánek. Babička, která svou vnučku milovala a splnila jí vše, co jí na očích viděla.
"Škoda, žes už umřela. Proč už tu nejsi s námi? Chybíš mi!" šeptávala Lenka před spaním.
 
 
Kdo ví proč, ale úmrtím babičky Lence skončilo dětství. Rodiče se stále hádali a Pavla požádala o rozvod. Netrvalo dlouhou a manželství bylo rozvedeno. O pár měsíců později si Pavla začala domů vodit milence. Stala se z ní přelétavá, nešťastná žena, která hledala stále něco, co nenacházela. K Lence se chovala stále ukřivděněji. Nenávist vůči vlastní dceři rostla. A tak se Lenka rozhodla:
"Už tady nezůstanu, mami. Na vysokou půjdu do Olomouce, přijali mě na architekturu." Architektura byla Lenčiným snem, a proto udělala vše, aby u přijímaček uspěla. Podařilo se. Lenka se těšila na nový život. Netušila, jakou past na sebe nastražila .
 
 
Začátky byly kruté. Neznámé město a cizí lidé. Lenčinou oporou byly její dvě spolubydlící. Denisa a Romana. Bohužel, školu nebraly vážně a studovaly jen, aby si prodloužily mládí. Téměř každou noc vyrážely do barů a na diskotéky. Vracely se brzo ráno. Lenku často lákaly s sebou, ale ta zprvu odolával...

.... Ale po půl roce změnila názor.

"Proč bych měla pořád sedět na privátě. Jsem mladá. Měla bych si užívat. Vždyť máma to dělá taky. Tak proč ne já?"
Už se spolužáky ze střední absolvovala pár diskoték, ale až dnes se poprvé opila. Do němoty. Cestu na privát si nepamatovala.
 
 
Druhý den se dostavila taková kocovina, že se Lenka zařekla:
"Už nikdy nebudu pít. Už s nimi nikde nepůjdu."
Jenže za měsíc se opět cítila opuštěná. Holky vyrážely ven. Šla s nimi. Nebude pít, ale bavit se přeci jít může. Opravdu nepila. Denisa ji seznámila s mnoha lidmi. Lenka, ač nerada, večer hodnotila jako víc než fajn. Opravdu se bavila. Proto s holkami začala chodit častěji. Zanedlouho zpozorovala, že kvůli těmto akcím je více a více výřečnější a komunikativnější. Začínalo se jí v Olomouci líbit a života si užívala plnými doušky.
 
 
Své první vysokoškolské prázdniny strávila v rodné vísce. Bohužel, táta pracovně odcestoval do Anglie a Lenka o prázdninách bydlela s mámou. Ta si domů milence vodila stále častěji. A co víc, každou noc někoho jiného. S Lenkou se hádaly stále více. Proto se Lenka těšila na září. Přátele měla v Olomouci a Olomouc za ten rok považovala za své město. Domov pro ni nebyl domovem a matčina nenávist k ní byla nesnesitelná. Snažila se s ní vyjít, porozumět jí, ale vše co Lenka udělala, bylo špatně. Snaha byla naprosto, ale NAPROSTO zbytečná. Lenka se doma cítila jako nepotřebný cizinec, na kterém si matka vybíjela zlost. Na kterého matka mohla křičet, jak se jí zamane a říkat jí, jak moc je neschopná a pro život nedůležitá. Pavla Lence jen srážela sebevědomí.
 
 
Ve 2. ročníku se mnohé změnilo. Na večerní párty chodila stále častěji. Školu nezanedbávala, to ne, architektura byla jejím snem, nechtěla se ho jen tak vzdát. Poznala Honzu. Na střední škole se pokoušela chodit s pár kluky, ale až teď poznala, co je to láska. Honza byl pozorný, pohledný kluk. Do Lenky se zamiloval. Ta jeho city opětovala. Když mu za temných nocí šeptávala Miluji Tě, opravdu to myslela vážně. Škoda, že jej začala vodit na ony diskotéky. Ač byl Honza hodným klukem, pro Lenku by udělal cokoli, a ta jej tahala s sebou dolů.
 
 
V té době Lenka nepozorovala, jak moc se během jediného roku změnila . Jak moc ji poznamenal rozvod rodičů a matčina nenávist. Nevědomě klesala níž. Před rokem téměř nepila. Dnes si večer bez několika půllitrů piva nedokázala představit. Cigarety ji rovněž nebyly cizí a byly chvíle, kdy nepohrdla ani marjánkou. Honzu rovněž "naučila" více pít a kouřit. Byl do ní zblázněný.
 
 
V ten lednový večer sněžilo. Lenka s Honzou a ostatními právě zapíjeli těžkou zkoušku v oblíbeném baru. Denisu najednou napadl bláznivý nápad. Nikdo jí ho nevymlouval, naopak všichni souhlasili. S oběma barmany byla Denisa dobrá kamarádka. Moc dobře věděla, ve které kapse mají klíčky od auta. Nepozorovatelně je oba vytáhla a ukázala je ostatním. Ti neváhali, rozběhli se a nasedli do aut. Jejich cílem bylo, co nejrychleji projet ulicí a dostat se k první benzince, která byla vzdálená necelý kilometr a půl od baru. Kluci, kteří sedli za volant, byli opilí. A nejen ti, opilých bylo všech deset lidí, kteří tu noc do aut nasedli. Silnice byla kluzká. V polovině trasy se do vozovky vřítil taxík a jedno z aut dostalo smyk. Nedalo se nic dělat. Auto skončilo na střeše a druhé do něj narazilo. Řidiči taxíku se záhadně podařilo havárce vyhnout. Nic se mu nestalo. Jemu ne. Ale v oněch autech vyhasly tři lidské životy. Mezi mrtvými byl i Honza. Zbytek měl lehčí či těžší zranění a Lenka byla jediná, která vypadala, že je v pořádku. Viděla, co způsobil alkohol a nedostatek rozumu. Viděla Honzu, člověka, který ji po babičce měl opravdu rád, umírat. Lenka měla vnitřní zranění a než přijela záchranka, upadla do bezvědomí.

 

 

 

Autohavárka


 

 

 A tak tady leží. Slzy se jí koulejí po tváři. "Proč se to všechno takhle semlelo? Proč jsme neměli více rozumu a sedali jsme opilí do toho auta?" vyčítala si. Výčitky byly marné. "Proč mi máma nemohla projevit více mateřské lásky? Potřebnou lásku jsem doma nenašla, tak jsem ji hledala mezi kamarády. A byli to vůbec kamarádi? Vždyť nás spojoval pouze alkohol a párty! Kdybychom se potkali někde jinde, rozuměli bychom si?" Na otázky nenacházela odpověď. Vždyť už to ani nebyla ona. Tenkrát se cítila sama, ale teď...teď je sama také. Alkohol, cigarety, marjánka – ty samotu nezaženou. Už to věděla. Samotu ji pomohl zahnat pouze Honza, ale ten je navždy pryč. Věděla, že tím posledním rokem zpackala mnoho. A to ještě neměl být konec. Lenku ta špatná část života teprve čekala.

Jediný, kdo v této době Lenku psychicky podporoval, byl její otec. Ten ji do nemocnice chodil navštěvovat každý druhý de...

.... Vždy přinesl jablíčko, pomeranč nebo čokoládu, Prožíval šťastné období. Seznámil se s rozvedenou paní a nyní spolu začali žít. Táta zářil jako puberťák! Lenka byla ráda, tátovi jeho novou známost moc přála. Zato máma...ta Lenku navštívila pouze jedenkrát. Hned zhurta zpustila: "Jsi normální? To musíš jezdit s opilými lidmi v autě? Ty jsi vážně moc rozumu nepobrala! Hloupá husa jsi! Však teď si tady lež, oni se o tebe postarají. A hlavně mi nelez domů, dokud nebudeš zcela zdravá. Poskoka nikomu dělat nebudu!" Lenčina nálada byla po tomto vystoupení pod bodem mrazu. " Proč jsem neumřela místo Honzy? Bylo by to bývalo lepší," říkala si. Pravdou bylo, že doktoři a zdravotní sestřičky byli k Lence vstřícní. Dělali pro ni, co jí na očích viděli, a ona se uzdravovala a mohla domů. Ehm, na privát.
 

 
Aby nespadla znovu do víru alkoholu, urychleně si našla nové bydlení. Nyní privát sdílela pouze s Danielou. Byly to dva malé útulné pokoje, každá měla svůj. Daniela byla kamarádská, ihned si spolu začaly rozumět. Jenže...život nemůže být jednotvárný. Následovala krutá rána. Lenčin táta měl vážný pracovní úraz. Usedl na invalidní vozík a začal pobírat invalidní důchod, čímž nemohl přispívat dceři ke studiu. Jeho, nyní už manželka, o něj pečovala s láskou a Lenka u nich doma byla kdykoli vítána. Bohužel, peněz neměli. Aby neměli špatné svědomí, přispívali jí alespoň 1.000 Kč za měsíc, což pokrylo jen část podnájmu. Lenka se musela pokořit a jít poprosit o pomoc mámu. "Chtěla jsi studovat? Chtěla. Tak se starej. Najdi si brigádu. Nebo se vykašli na školu a běž pracovat, jak jednoduché. Aspoň přestaneš chlastat." Pavle nešlo vysvětlit, že od pobytu v nemocnici se Lenka alkoholu nedotkla. Jako vždy si stála za svým názorem, který považovala za svatý. Lenka začala hledat brigádu. Nebylo to vůbec lehké. Z deseti konkurzů o místo se ani z jednoho, byť ze slušnosti, neopovážili ozvat a říci, že Lenku nevezmou. Najednou se na internetu objevila zajímavá nabídka. "Chcete si přivydělat? Být nezávislí? Nabízíme dobře placenou práci s flexibilní pracovní dobou. Neváhejte a využijte příležitosti!" Lenka zavolala na uvedené telefonní číslo. Paní byla ochotná, sdělila jí, že pokud bude mít zítra čas, může se dostavit a třeba se domluví. Že by se konečně štěstěna obrátila v Lenčin prospěch?
 
 
Druhý den ráno Lenka spěchala na uvedenou adresu a nemohla uvěřit svým očím. Jednalo se o práci ve veřejném domě. Ihned se chtěla obrátit, ale pak si to rozmyslela. Alespoň si onu paní vyslechne. Paní Irma se nesnažila dostat Lenku na svou stranu, řekla jí holá fakta. "Práce je časově na Vás. Můžete pracovat dvakrát, třikrát ale i sedmkrát týdně, záleží, kolik si chcete vydělat. Platové podmínky nadstardantní. Rozhodnutí je na Vás. Skončit můžete kdykoli. Peníze dostane na ruku po každé noci." Lenka vždycky prostituci odsuzovala, ale nezbylo jí nic jiného. I nadále hledala jinou brigádu, ale neúspěšně. Zkusila to. První noc byla odporná. Tak moc se za sebe styděla! Ovšem peníze, ty ji hřály. Po několika odpracovaných nocích si dokázala zaplatit celý nájem. Po dalších jídlo, dopravu a nakonec si mohla dovolit koupit si něco na sebe. Ač se často štítila sama sebe, tuhle brigádu dělala dál. "Vždyť je to jen sex," utěšovala se. Nikdy se jí to nelíbilo a dělala to jen s nechutí. Chlapů se začínala štítit, byli tak odporní. Avšak jiná brigáda v nedohlednu, peníze dostávala pravidelně a školu nezanedbávala. Dokonce odstátnicovala! Ano, byla Bc. Lenka Novorková.
 
 
Byla v 1. ročníku magisterského studia. Přesně rok a půl po dělání té hnusné brigády. Otěhotněla. Partnera neměla, byla těhotná s některým s klientů. Ale s kterým?! A vůbec, jak to ? Vždyť antikoncepci brala pravidelně! Ihned dala výpověď. Peněz teď měla víc než dost. Avšak uvažovala o sebevraždě. Bylo jí mizerně a neměla nikoho, komu by se mohla svěřit. Znechutila se sama sobě. Matka se o ni už léta nestarala, nenavštěvovaly se. Rozjela se za tátou a jeho Věrou. Štěstím nezářili, když jsem jim řekla pravdu. Věra byla rozumná a dodala Lence odvahy: "Dítě je dar. Nechej si jej, po narození jej můžeš dát k adopci. Víš, kolik je žen, které by si dítě přály, ale nemůžou? Uděláš některé z nich radost. Budeš bydlet u nás. Když jsme se o tebe nemohli postarat doteď, pokusíme se to napravit." Lenka se rozbrečela. Věra se zachovala, jako by byla vlastní máma, ač pro ni Lenka byla téměř cizí. Věra se starala o tátu, ale i o ni. S láskou. Jen díky ní se Lenka začala na toho vetřelce v břiše těšit. A pak se to stalo.
 
 
Jela v přeplněné tramvaji. V kabelce hledala mobil a přitom jí z ní vypadla peněženka. On jí peněženku podal a usmál se. Vystoupili na stejné zastávce a on Lenku pozval na kafe. Přijala. Kvůli té peněžence se cítila dlužná. Bylo jí s ním příjemně. Následovala schůzka druhá, třetí, čtvrtá. Matěj byl vtipný, galantní, muž jejích snů. A ona? Těhotná s kdoví kým! Musela mu říct pravdu, ač věděla, že o něj přijde. Poslouchal pozorně. Její vypravování nepřerušoval. Po jejím monologu mu ztuhly svaly ve tváři a byl vážný. Nikdy ho takového neviděla. Čekala, že odejde. On to neudělal. Místo toho řekl: "Vždy mi s tebou bylo krásně. Miluji Tě. Přestože tvá budoucnost byla...pohnutá, chtěl bych s tebou žít. To dítě, pokud budeš chtít, s tebou vychovám. Budu jeho tátou, budu ho milovat tak jako tebe. A v budoucnu, pokud to uznáš za vhodné, mu řekneš pravdu." Byl tak velkorysý! Zase brečela. Začali spolu bydlet a vzali se. Kupovali věci pro miminko a těšili se na něj. S Matějem jí začal být i sex příjemný! Znovu byla zamilovaná a milovala .
 

Mateřská láska


 

 

 

"Opět ležím v nemocnici a Matěj mě drží za ruku. Vedle mé postele stojí postýlka a v ní holčička. Naše Klárka. Dítě, které, ač bylo nechtěné, bude milováno. Má tak krásné oči a tak malé ručičky! Dám ji veškerou svou mateřskou lásku, protože já ji nepoznala. Moje máma mi mateřskou lásku neprojevovala. Nikdy nebudu Klárce ukazovat nenávist. Mateřská láska je totiž životní prim. Pokud žijeme bez ní, zvrtáme toho ve svém životě více, než bychom chtěli. Přesto všechno, co jsem za poslední léta prožila, začínám věřit, že teď už bude následovat jen to dobré. Snad už jsem konečně došla ke světlu, které bylo na konci tmavočerného tunelu!"

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky sex

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.