Trýzeň duchů

28. 05. 2012 | † 27. 08. 2014 | kód autora: hHg

Už dva roky byla Karolína studentkou vysoké školy. Domů jezdila pouze na víkendy, přes týden bydlela s kamarádkami Petrou a Janou v pronajatém bytě. V prvním ročníku bylo bydlení úžasné, holky si rozuměly, trávily spolu spoustu volného času. Ve druhém ročníku si Jana našla přítele, tudíž na privátě trávila méně času a Petra kvůli různým školním praxím na privátě rovněž nebyla často. Karolína tam tedy bývala mnohdy sama. Hlavně přes večery, někdy i noci. Ze začátku jí to nevadilo, ale postupem času se začaly dít divné věci...

Začalo to jednou jarní nedělí. Karolína byla na privátě sama, Petra měla přijít kolem desáté hodiny večer. Nejprve si napustila horkou vanu a relaxovala při četbě knihy. Po nějaké době jí ve vodě začala být zima, proto z vany vylezla, osušila se, oblékla a šla do svého pokoje. Jelikož se blížila doba, kdy měla přijít Petra, Karolína zcela nedovřela dveře do svého pokoje, chtěla slyšet Petru přicházet a říci jí veškeré novinky. Usedla k počítači. Po nějaké době se podívala zpět ke dveřím, jenže co to? Dveře byly zavřené. Na kliku. "Jak to? Vždyť jsem je přeci nezavřela! Nebo ano? Možná jsem je zavřela nevědomky, automaticky. Asi ano." Nebyla si tím zcela jistá, ale jiná možnost neexistovala. Zanedlouho přišla Petra a večer utekl rychleji, než Karolína čekala.

 
Utekl týden. Karolína byla opět na bytě sama. Opět čekala na příchod Petry. Opakovala se tatáž situace. Karolína opětovně přivřela dveře do svého pokoje. Při vzpomínce na příhodu z minulého týdne se ujistila, že dveře opravdu nejsou zcela zavřené, pouze přivřené. Usmála se. Přece se není čeho bát, dnes dveře nezavře. Ani automaticky. Nebude kolem nich chodit. Jenže když se za půl hodiny chystala do kuchyně, dveře byly opět zavřené. Na kliku. Tentokrát si byla stoprocentně jistá, že ona je nezavřela. Začala mít strach . Už dříve jí kamarádky povídaly příběhy, ve kterých údajně vystupovaly duchové, ale vždycky si myslela, že tyto příběhy musí mít reálné vysvětlení, na které kamarádky ve stresu nepřišly. Nikdy na duchy a podobné přízraky nevěřila. Teď si vybavila pár příběhů, ale přesto se snažila racionálně uvažovat a vzpomenout si, kdy ony prokleté dveře zavřela ona sama. Nevzpomněla si. Když přišla Petra, svěřila se jí se svými obavami. "Ale prosím tě, duchové přece neexistují, to ví i malé dítě! Neměla jsi třeba otevřené okno? Dveře se mohly zavřít průvanem. Nehledej za vším ducha," utěšovala ji Petra a tato možnost se zdála více než reálná . Zavření dveří pravděpodobně způsobil průva...

.... Tohle vysvětlení Karolínu uklidnilo.

 

Po další tři týdny se nedělo nic zvláštního. Poté následoval večer a noc, kdy byla Karolína na bytě zcela sama. Ani jedna její spolubydlící nedojela. Karolína pečlivě zavřela okna, jen ty nešťastné dveře si nechala otevřené. Úmyslně. A když na ně po nějaké době pohlédla, ztvrdnul jí úsměv na rtech. Ano, byly zavřené. Tentokrát zcela jistě věděla, že to neudělala ona ani průvan. Neexistovalo jediné rozumné vysvětlení. Začala se bát, přitom si kladla na mysl, že je hloupost, aby byl v bytě někdo s ní, protože domovní dveře byly zamknuté na dva západy. Se strachem prošla byt . Když vcházela do kuchyně, měla divný pocit. Jako by tam byl někdo s ní. Někoho cítila, ale neviděla. Tu noc spala při rozsvícené lampičce a s pepřovým sprejem pod polštářem. Bála se, ale nevěděla čeho.

 
Uběhlo pár týdnů, kdy se žádná ze situací neopakovala. Pravděpodobně to bylo tím, že Karolína na bytě bývala buď s Petrou, nebo s Janou. Málokdy sama. Jenže opět nastal večer, kdy musela přežít osamocený večer a noc. Na ony hrůzné vzpomínky raději nemyslela, četla si nebo chatovala s přáteli přes internet. Bohužel, situace se opakovala. Původně nedovřené dveře se samy od sebe zavřely na kliku. Opět ten stejně divný pocit, když Karolína procházela byt. Samozřejmě opět nic neviděla. Zoufalá znovu usedla k počítači a řekla si, že blázní, že není v pořádku a měla by si zajít k doktorovi. Přátele přes sociální sítě ji rozptýlili, přestala myslet na svůj strach. Před ulehnutím do postele se Karolína zašla do kuchyně napít. Rozsvítila světlo a hle: u okna viděla jasný, teď už ztrácející se obrys siluety. Strachy se rozklepala, vykřikla a upustila sklenici, kterou držela v ruce.

 
Trvalo jí dlouho, než se zcela vzpamatovala. Poté začala racionálně uvažovat. "Je přeci blbost, aby tady někdo byl. Natož, aby tady byl duch. Nesmysl," začala se té představě smát. "Zkrátka jsem unavená veškerým tím učením. Je zkouškové, mám toho moc a představuji si věci, které neexistují." Uklidnila se. Byla zcela klidná. Napila se, uklidila střepy, které prý přinášejí štěstí, a šla do svého pokoje. U své postele zahlédla zřetelný obraz siluety. Opětovně se rozklepala . Silueta se otočila směrem k ní. Viděla smutné oči zarudlé pláčem. Bylo to nemožné, ale ty oči byly opravdu zarudlé. Svítily rudou barvou. Poté silueta zmizela do ztracena. Zbyl po ní jen záchvěv záclony. Karolína byla vyděšená. Nevěřila vlastním očím. Strach se pomalinku vytrácel, ale přesto nechtěla v bytě zůstat sama. Nedokázala by usnout. Zatelefonovala své kamarádce a tu noc šla spát k ní.

 

 


 

 

duch
 

 

Druhý den vše vykládala Petře a Janě. Ty kroutily nevěřícně hlavou. "Jsi si opravdu jistá, že jsi viděla ducha?" ptala se stále dokola Petra. "Přece neexistují! Musela sis to domyslet. Kdo ví, cos viděla," snažila se situaci zmírnit Petra, ale bylo na ní vidět, že se bojí. Jana se do situace nevkládala. Kvůli mnoha nadpřirozeným zážitkům své babičky na duchy částečně věřila. Byla přesvědčena, že existuje něco mezi nebem a zemí. Něco, co by mělo být lidem navždy utajeno. Ač mlčela, situace jí nebyla lhostejná. Rozhodla se, že jí přijde na kloub. Jako jediná se nebála. Proto jednoho večera, kdy Karolína, ale i Petra na privátě nebyly, si pozvala svého přítele Marka. V pokoji Karolíny zatáhla žaluzie, zapálila svíčku a spolu s Markem začali vyvolávat neznámého ducha. "Duchu, pokud jsi v této místnosti, dej nám svoje znamení prudkým pohnutím plamene svíčky." Tuto formuli chtěla zopakovat třikrát, ale již po druhém vyřčení se plamen prudce rozhýbal. O chvíli později se zřetelně zjevil onen stín, který předtím zahlédla i Karolína. Pomocí dalších vět a formulí Jana dokázala, že duch jí vypověděl svou minulost, dokonce i to, proč tady děvčata straší.  

 
Následující den Jana zážitky z předchozí noci pověděla kamarádkám. "Je to vlastně chudák. Před sto lety mu v tvém pokoji, Karolíno, zemřela dcerka. On byl v práci a jeho žena na pár minut opustila byt. Před domem na ni čekala pošťačka s dopisem. A mezitím se jejich malá, sotva půlroční dcerka poblinkala a svými zvratky se udusila. Když to žena viděla, nepřemýšlejíce vzala ostrý nůž, který ležel na stole, a bodla se do srdce. Když její muž po příchodu domů spatřil tragickou zkázu, chtěl běžet pro pomoc. Vyběhl z domu a ...srazilo jej auto. Celá rodina tedy zahynula ve stejný den. Jelikož od té smutné události uplynulo sto let, náš duch se na místo zhouby chodil ze žalu dívat. Chodil sem vždy, když jsme zde byla jen jedna jediná, samotn...


.... Většinou jsi to byla ty, Karolíno. Nechtěl tě vystrašit, naopak, chtěl tě ochránit. Chtěl se přesvědčit, že jsi v pořádku, že ti nehrozí žádné nebezpečí. Jenže, kdykoli se zde dostane a spatří místo, kde zahynula jeho dcera se ženou, zaplaví jej vlna smutku a on odtud urychleně utíká, a aby zlé vzpomínky nechal za sebou, zavírá za sebou dveře. Proto se ty dveře zavíraly, zavíral je on. Netušil, že tě vystraší." Karolína i Petra si oddychnou. "A to zde bude chodit pravidelně, když tady budu sama?" zeptala se Karolína. "Nechá toho. Včerejším vyvoláním a následným uvedením do říše mrtvých mu bude země lehká. Již ze svého hrobu nevstane a my zde můžeme v klidu bydlet." "Takže strašidelný příběh dospěl do svého konce?" s ulehčením si oddychne Karolína. "Zdá se, že ano," usměje se Jana. "Holky, mě tak spadl kámen ze srdce," svěří se Petra. "Pojďme si na znamení vyřešení případu a lepších dnů objednat nějaké dobré jídlo. Co vy na to? Mám obrovskou chuť na pizzu!"

 

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.

Warning: include(reklama_roh.php): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38

Warning: include(): Failed opening 'reklama_roh.php' for inclusion (include_path='.:/usr/share/php:/usr/share/pear') in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38